Zápisník malého teroristy

  IMG_7335[1]

Dost bylo umírněné snahy přivést rodiče na svou víru nonstop day&night pařby. Představte si, že ti měkkýši si dovolují v noci i spát. A co hůř… Všechny mé dosavadní pokusy, kdy jim v noci připomínám, že noc je ještě mladá, končí fiaskem. Pusu mi zacpou lahví s mlíkem a tím to hasne.

Je třeba přitvrdit. Vyhlašuju svatou válku. Jestli okamžitě nezačnou sdílet mou životní filozofii a nebudou skákat, jak já pískám, bude to pro ně mít katastrofální následky. Už teď jsou nalomený a dorazit je nebude problém.

První fázi mise už jsem zahájil a celkem se daří. V noci jsem vytrvale vyřvával „Pařímeeee!“ kdykoliv mě uložili do postýlky s úmyslem zdrhnout a jít spát.

Sice na mě zkoušeli nějaký ty svoje fígle uspávačů hadů, ale to věčné „Ššššššššš“ mi lezlo na nervy, že jsem se radši začal dusit nudlí. Pořád lepší odsávačka než postýlka.

Tady je má dokumentace dosavadního průběhu mise:

 

20:00

První pokus hned po uložení do té pekelné vrzající klece, kterou nazývají postýlka. Přišel mě uklidnit fotr. No jo, přiznám se, že jsem byl celodenním zlobením tak vyčerpanej, že jsem i na chvíli zdřímnul.

21:30

Už jsem vyspalej a chci pařit. Kde je kdo? Aaaa, přišla matka, je to dobrý. Tu mám na háku, ta mě vezme. Pochrochtávám si u ní na rameni, ale až do chvíle, než mě zase položí do postýlky. Tím si to u mě fakt rozházela. Řvu jako o život.

21:35

Dveře se otevřou. No hurá, to jí to ale trvalo. Ale ne! Poslala ke mně fotra. Ten mě z postýlky nevyndá.

21:50

Tak nakonec mě z postýlky vyndal. Trochu si u mě zlepšil reputaci. A dokonce mě vzal i k sobě do postele. Usnul sice dřív než já, ale aspoň jsem si mohl krátit dlouhou chvíli šťouráním se v jeho nose.

Možná si na chvíli zdřímnu.

1:45

Co to zase je? Jak jsem mohl dopustit, aby mě přenesli zase do tý rozvrzaný postýlky? Teď jim to natřu.

Matka mi zase nutí tu flašku s mlíkem, bleee. No ale lepší než postýlka, žejo. Tak si dám a pak se tvářím jen pro pořádek, že si schrupnu.

4:45

No dobře. Přiznávám se. Tak jsem si trochu schrpnul. A co má být? I ty největší pařmenské hvězdy si musí dát občas voraz. Ale už zase žiju a křičím do světa svou pařmenskou víru.

Máma přichází přesně, jak jsem chtěl. Ale ne! Zase mi nutí to mlíko. No co mi zbývá, tak si trochu dám. Jenže tohle nezvládla – zase mě pokládá do postýlky. Přitvrzuju v řevu.

4:50

Pořád nikdo nejde. Asi budu muset přitvrdit. Zkusím vzbudit sestru. Technicky vzato sice nejsme na jedné lodi soudě podle toho, jak vyspává po ránu, ale třeba by se dala zlomit.

Povedlo se! Teď už fňuká i ségra a z ložnice se ozývá dohadování, kdo sem k nám teda jako dojde.

4:55

Přichází nasupenej fotr. No nazdar. Procedí skrz zuby něco, co tady nemůžu publikovat, a bere si mě do ložnice. Houpeme se na křesle a je do docela švanda! Akorát mi v břiše šplouchá ten hektolitr mlíka, co do mě matka nalila. To houpání je tááák hezký. Až bych z toho… NE! To nemůžu. Nebudu spát! Nebudu spát! Nebudu … Spát … Ne … Chrrrrr!

6:25

Tak tohle mi moc nevyšlo. To se teda vážně nepovedlo. Budu muset vymyslet novou strategii.

Nebo ne? Fotr ráno povídal něco o tom, že mě dneska bude držet celý den vzhůru. Konečně rozumné rozhodnutí! Už skáče, jak já pískám! To se mi líbí!

Ještě dopilovat taktiku na noc.

 

Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.