Vánoční roztomilost napřesdržku… Nebo né???

Mám tady od Štědrého dne rozepsaný článek  s pracovním názvem „Vánoční roztomilost napřesdržku“. Jeho dosavadním obsahem byl popis našich aktuálních Vánoc v těch nejhorších realistických barvách. Eliš podle svého dobře zavedeného zákona o pravidelných nemocech lehnul se smrtelnou rýmičkou a kašlíčkem přesně 23. prosince a od té doby se tu potácíme mezi odsávačkou, kapkami do nosu, sirupem na kašel, vstáváním uprostřed noci, neustálým hašteřením o hračky a požadavky na všechny ty aktvity, které pro nemoc nemůže dělat.

Článek byl také o tom, že někdy je nutnost dát si ke snídani svařák. A že na Boží hod od 4:30 sestavujeme dárky od Ježíška. A že to protizákonná pracovní doba o svátcích. A tak.

Jenže víte, co je zvláštní? Já jsem se v uplynulých dnech vážně rozhodla, že další rok pro mě bude rokem zlomových změn. A mám ve zvyku s těmito věcmi začínat okamžitě a ne až od pondělí/od nového roku/až bude konstelace hvězd ideální/až mi na dveře zaťuká sedm jehovistů apod.

Robota u nás doma. Datum a čas: 25. 12. 2017 7:00. Pažout sestavuje autodráhu pod hrozbou odebrání majetku a exekuce na vlastních končetinách.

Tož měním svůj přístup. Chci se naučit malými krůčky brát život z té lepší stránky a vnímat ho pozitivně. A doufám, že se odvážím tyto poznatky i veřejně sdílet.

Je možné, že se na mém blogu teď budou sem tam objevovat dechberoucí postřehy, které jste doposud určitě už slyšeli. A je taky dost možné, že budu děsně chytrá. Ale troufám si tvrdit, že stále dokážu zachovat identitu a nadhled a že se to snad bude dát číst. V opačném případě máte svaté právo vybrat dobrovolníka a tohoto poslat ke mně domů, aby mi dal pěsťovku mezi oči. A samozřejmě vás nemohu ochudit o své skvělé zážitky například z kuchyně nebo tak.

Takže abych trochu přehodnotila svůj přístup k Vánocům: ano, celé Vánoce se zabýváme Elišovou nesnesitelnou rýmičkou, která se po pár dnech stala naší společnou rýmičkou. Jsme takové rýmové doupě. Ale má to i své výhody.

Tak třeba jsem měla perfektní důvod, proč nemůžu s dětmi jít ven stavět sněhuláka, což mě šíleně nebaví.

Díky další vlně nemocí jsem se konečně rozhodla, že příští Vánoce chci slavit v teple.

A díky Elišově nesnesitelnosti jsem byla nucena většinu času polehávat. Takže jsem si vlastně docela odpočinula.

Tudíž mi dáte za pravdu, že vlastně není nač si stěžovat!

P. S. Navíc dárky byly fajn!

Ježíšek má palírnu u táty na chalupě.
Dítě v balíčku nebylo. Jen ten futrál.

No a samozřejmě nechyběly kuchařky – o tom mám příspěvek na Facebooku.

 

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.