Smutný příběh tuňáka ve vlastní šťávě

Bylo nebylo. Jednou po výplatě si rozjařená učitelská rodinka koupila konzervu tuňáka. Byl v akci za 169 Kč, no nekup to! Tak jsme to koupili. Už samotný nákup byl však opředen dramatem, ostatně jako většina akčních nákupů v Lidlu. Takové ty drobné projevy násilí jako podrážení nohou, slovní napadání a nakonec přetahovaná o poslední kus čehokoliv, to už k tomu neodmyslitelně patří. Bez toho by tuňák nebyl tuňákem, kobereček koberečkem atakdále  (doplňte si, o co jste se naposledy porvali vy).

Asi po týdnu, kdy tuňák poklidně odpočíval u nás ve spíži, jsem zdrchaná po celodenní nadvládě dvou malých tyranů zachraňovala své nervy sklenkou vína. S tou se probudily i gurmánské choutky nejrůznějšího charakteru. Abych to zkrátila, ten tuňák si vyloženě říkal o načnutí. Dala jsem si trošku nebo dvě a poté jsem konzervu důvěřivě uložila do lednice. Současně mě napadlo, že bych z něho mohla něco uvařit.

Následujícího dne jsem se nasoukala do zástěry s kočkou a odhodlána pokořit Láďu Hrušku jsem brázdila stránky internetu ve snaze sehnat nějaký snadný recept na cosi s tuňákem. To by bylo, aby nebylo, když toho tuňáka bylo skoro kilo, no ne?

IMG_7605[1]Soustřeďte se na tvar slovesa být. To préterium mluví za vše. Co není, může být. Ovšem jen když to někdo dojde koupit. Znovu. Přes noc totiž za velmi podezřelých okolností zmizela půlka konzervy.

No nic, i z té poloviny konzervy ještě pořád můžu udělat chutnou a zároveň výživnou večeři. Alespoň v to doufám.

Jenže po návratu Satanova pomocníka ze vzdělávacího zařízení se strhla bitva na život a na smrt. Dítě č. 1 nahodilo výraz měsíc hladovějícího lachtana a demonstrativně vystavilo na odiv vystupující žebra. Pak se bez varování vrhlo na tuňáka a cpalo se jím hlava nehlava. Dítě č. 2 vycítilo příležitost k důkladnému tréninku hlasivek. Začalo ječet a ohlodávat konzervu. Sice netušilo, co v ní je, ale davové šílenství je nade vše. Třeba z toho něco kápne.

Zbytky tuňáka jsem musela bránit vlastním tělem. Jistě chápete, pro dobro rodiny. Až když se pak děti hladově vrhly na mě a začaly mi ohlodávat koleno, na chvíli jsem zaváhala, jestli by nebylo lepší hodit jim tuňáka a využít nestřeženého okamžiku ke zbabělému úprku. Nakonec jsem tuhle variantu zavrhla. Sociálka by si mě stejně dříve či později vyhmátla a vyšlo by to draho. Určitě dráž než tuňák za 169.

Poté jsem se pasovala do role hlavního vyjednavače. Vykomunikovala jsem s dětmi, že mi tuňáka dobrovolně vydají. Tedy přesněji řečeno to, co z něj zbylo. Byl to celkem úspěšný obchod, měla bych asi zvážit, jakým směrem se bude ubírat moje další kariéra. Vyjednávání by mi šlo. Získala jsem předžvýkaný kus tuňáka o průměru tří centimetrů výměnou za stogramovou čokoládu. Jak říkám – nebývale úspěšný obchod.

Teď už zbývá jen vymyslet, jak nahradit v receptu na tuňákové těstoviny toho chybějícího tuňáka. Samozřejmě jsem ho mohla z receptu úplně vynechat a nikdo by nic nepoznal. Taky jsem byla z předešlého vyjednávání dost unavená a situaci moc nepomohl ani fakt, že mi jedno dítě stále ještě viselo na noze a nespokojeně kvílelo. Něco jako odvolání k ústavnímu soudu z důvodu podjatosti při soudním vyrovnání.

Vlastně mám celé té akce s tuňákem právě tak dost a to jsem ještě ani nezačala. S chutí bych jim předhodila plechovku s ožužlaným zbytkem tuňáka a zajela si sama na čínu. Chvíli jsem to zvažovala.

Pak mě najednou osvítila revoluční myšlenka. Chybějícího tuňáka můžu nastavit kukuřicí! Začala jsem hledat kukuřici, bohužel ne dostatečně rychle. Mezitím totiž došlo k sublimaci čokolády obětované před malou chvílí jako odškodné a dítě týrané hladem se znovu začalo hlásit o kus žvance.

Hurónské „Já chci kukuřiciiii!“ se za okamžik ozývá nejen celým domem, ale pravděpodobně i po celé vsi. Rychle jsem vysypala půlku konzervy s kukuřicí do tomatové omáčky a zbytek obětovala, tentokrát bez soudního sporu.

Takže pro shrnutí mimoňský recept na další těstoviny, tentokrát s tuňákem:

tunak
Ilustrační foto. Zdroj: www.cobudedobreho.cz

K osmahnuté cibulce přidáme rajský protlak, po chvíli tuňáka (pokud ho máme), kukuřici (pokud ji máme nebo z nějakého důvodu potřebujeme nahradit jinou surovinu). Okořeníme, povaříme a podáváme s těstovinami.

Můžeme i posypat sýrem, ale nakonec je to asi úplně jedno, protože když vám děti sežerou víc než polovinu surovin na večeři, samotnou večeři pak už jíst odmítají.

 

 

 

Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.