Pasta á la Elis

Dneska je to naprosto trapná pohoda. Úplně jako by vařil Emanuel Ridi nebo Pohlreich. Ani nevím, jestli to stojí za zdokumentování. Jen asi dvakrát během celé doby vaření oběda jsem odolávala pokušení nalít si do kafe rum. To je úspěch!
Tak tedy dnešní královské menu sestává z těstovin s mletým masem a smetanou. Ale abych nekecala, zase úplná pohoda to nebyla. Nastalo pár okamžiků, kdy jsem se docela i bála, jestli oběd bude vůbec hotov nebo jestli bude poživatelný pro zhýčkanou bytost moderní doby žijící ve střední Evropě.
Jeden z těch momentů nastal ve chvíli, kdy jsem se už už chystala zamíchat připalující se masovou směs na pánvičce a zjistila jsem, že Eliáš mi odnesl všechny špachtle na nějaké předem určené a dobře utajené místo. Po chvíli zuřivého hledání jsem nakonec jednu našla.
Tak fajn, špachtle nalezena. Ovšem to samé se bohužel nedá říct o koření. Vím prdlačku o tom, čím takové jídlo okořenit. Kdybych se měla řídit receptem, asi bych musela vyhnat děti ven pro muškátový oříšek. Nevím sice co to je, ale podstatné je slovo oříšek. Určitě se to dá sehnat v lese.
Chtěla jsem tam dát alespoň oregano, abych vypadala světaznale a taky že vím, čím co nahradit. Jak říká Babica: „Když nemáte bílý jogurt, dejte tam borůvkový.“ Když to říká Babica, musí to být pravda. Že bych místo muškátového oříšku nastrouhala vlašský? Mělo by to logiku… Ne, oregano bude lepší. Jenže oregano se u nás taky nevede. Nu což, tak tedy trocha soli a pepře to jistí. Konec konců je to jídlo určené i dětem, no ne? Spolek nature matek by ze mě měl radost. Teda až na to, že maso je vražda, vejce a mléko týrání zvířat a pšeničné těstoviny zlo.
Sice mi trochu nevystačila smetana, ale samozřejmě si vím rady. Přidávám polotučné mléko a trnu, aby se to nesrazilo. Zdá se, že ne. Tak tedy dám vše do zapékací mísy a šoupnu do trouby. Mezitím končí v televizi Popelka a je nezbytně nutné jít okamžitě pustit Sněhurku nebo Krásku a zvíře.

Poznatek dne: Když máte smíchat těstoviny s omáčkou, je dobré vzít si dostatečně velkou pánev...
Poznatek dne: Když máte smíchat těstoviny s omáčkou, je dobré vzít si dostatečně velkou pánev…

Hned po vyřešení dilematu ohledně kulturní vložky (mimochodem zvítězila nakonec Popelka podruhé – pozn. red.) se vracím k troubě a zarazí mě lehce přichycený obsah uvnitř. Nechápu, co se děje, protože přesně kvůli takovým případům pouštím troubu raději na nízkou teplotu. Zjistím, že i program je jiný než ten, který jsem nastavila. No jo, holt malý šéfkuchař měl jiný záměr a přešteloval si troubu k obrazu svému.
A je to hotovo. Snědeno během chvíle. Všechno snažení zmizelo závratnou rychlostí. Obzvlášť zajímavý je tento úkaz u Valentiny, která normálně nejí nic a ještě projevila své jazykové nadání poděkováním: „Senk jů, madr!“
No řekněte mi – má vůbec smysl se patlat se složitými pokrmy, když všichni strávníci si stejně nejvíc pochutnají na prachobyčejných těstovinách?

Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.