Nudlová party hard

Už k nám zase dorazilo moje nejoblíbenější období. Období nudlí, řevu, kašlíčků, odsávačky, řevu, průjmíčků, sirupu na kašel rozpatlanýho po podlaze, nespavosti a říkala jsem už řevu?

Rostou nám zoubky, bolí nás v krku a máme rýmičku s kašlíčkem.

To prosím pěkně není mateřský plurál. Nevím, proč má moje tělo zapotřebí takový projev masochistické solidarity, ale je to tak. Vždycky, ale skutečně pokaždé, když mladému rostou zuby, povyroste i mně kus moudráku. A světe div se – on už má dvanáct zubů, jen já pořád ještě nejsem dost moudrá!

Je to taky čas extra silného espressa, coca-coly a nutelly.

Čas, kdy zadávám do gůglu „Jak uvařit makovice“.

Čas tekuté stravy, jelikož tu hubu prostě neotevřu. Dokonce ani když potřebuju seřvat ty dva čerty a to už je fakt zlý. Exitus. Možná i exodus. Záleží na tom, jak dlouho to trvá.

Čas Krtečka běžícího nonstop ve dne v noci.

To mě momentálně deprimuje asi nejvíc. Že se nevyspím v noci a ráno vstávám ve tři, na to už si zvykám. Ale že u toho musí v televizi neustále strašit ten malej černej zmetek, na to si zvyknout nemůžu. Ono to dítě zkrátka potřebuje pouštět pořád dokola jedno a to samý DVD s Krtkem, u nás známé pod názvem „tete hají“ (krtek v hlavním menu leží – pozn. red.). Vlastně chce jen jeden díl a pak hlavní menu, na to se vydrží koukat dobu.

Prostě Best of Krtek podle Protivsona juniora. Krtek pirát silnic, Krtek s peršanem, Krtek a slepice s kanibalskými sklony, Krtek proutkař na Sahaře a ještě s vlastní helikoptérou… Jen to píšu a mám z toho depresi. Asi z toho začnu skládat další básničku.

Hudbu k tomu otravnýmu Krtkovi z fleku přezpívám od začátku do konce a pak zase od konce na začátek. V několika tóninách. A zkus tam propašovat jiný DVD, matko. To něco zažiješ! Spustím takovej tyjátr, že to vzbudí nejen starýho Protivsona, ale ještě k tomu sousedovic krávu a kohouta k tomu. Možná i krtka na zahradě.

Je to taky čas, kdy vyplouvá na povrch alergie na horizontální polohu. Ve vertikálu u mě na rameni by pán chrněl jako o život. Ale v postýlce to ne-e, to by ho něco ukouslo. Dokonce je schopný ze zdánlivě tvrdé dřímoty se rázem probrat v usilovný a ušitrhající řev, jakmile se jen vydám směrem k pokojíčku.

Jdu si namixovat banán. Možná přidám i sirup na kašel a pár paralenů. Máme toho dost.

IMG_7258
Pharma arzenál
Facebook Comments

8 věcí, za které může vždycky žena

Důležité upozornění: Všechny situace uvedené v článku jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je pouze výplodem vaší fantazie. Teda skoro všechny.

  • Pozdní příchod kamkoliv

ONA zdržuje ve fázi oblékání tou typickou ženskou otázkou: „Co si mám vzít na sebe?“. Tečka. Na situaci vůbec nemá vliv to, že ON zmítán svým od dětství potlačovaným OCD desetkrát kontroluje všechna okna a neustále se ptá, jestli ONA náhodou nenechala zapnutou žehličku. A to i v případě, že žehličku doma vůbec nemáte. Prostě určitě zůstala zapnutá hned vedle Příručky pro supermatky, v níž si ONA oblibou často listuje.

  • Auto nechce nastartovat

Je jedno, kdo se ho snažil nastartovat. Jemu vždycky naskočí hned napoprvý, takže je to bez diskuze.

  • Když dítě jí oběd tím stylem, že v každé ruce drží jednu lžíci a jídlo rozpatlává po podložce, po vlasech nebo v dutině nosní toho, kdo ho krmí. Jen takto se v mezičase nechá nakrmit.

ONA mu to povolila namísto toho, aby nemluvně v rámci výchovy nechala dva dny hladovět a dítě potom snědlo cokoliv jen zdánlivě připomínající jídlo podávané v jakémkoliv skupenství a jakékoliv pozici (pozici Halásana nevyjímaje).

  • ON nemůže najít ten krám, co ho tak nutně potřebuje

Tak tak. Ať už je tím krámem cokoliv. Může za to ONA, protože mezi její oblíbené kratochvíle patří pokoutné roznášení šroubováků, ponožek a žiletek na holení po celém domě od půdy až po sklep.

  • Vysoký účet za vodu

Protože ONA se pravidelně sprchuje, namísto aby počkala, až stupeň znečištění její tělesné schránky dojde do fáze, kdy se dá seškrábat. Případně se vyvine v novou formu života a odejde po svých. Ostatně jako to dělá on. V rámci úspor samozřejmě.

  • ON nemůže zhubnout

Protože ONA nakupuje moc jídla a ON ho pak musí chodit užírat po večerech, aby police v ledničce zvládly tu zátěž potravin. Nebo taky proto, že mu při úklidu určitě někam schovala běžecký boty ze sedmý třídy a ON tím pádem nemůže jít běhat.

  • Jeho kalhoty nejsou pořádně vypraný. Zase.

Protože ONA odmítá prát na valše. Jiné vysvětlení nemám. Zvlášť když ty kalhoty nejsou vypraný ještě ani po roce a půl. Něco je špatně a rozhodně doporučuju navštívit zevrubný kurz praní o délce alespoň jednoho týdne na druhé straně republiky zaplacený samozřejmě JEHO kreditkou. Třeba se do té doby kalhoty vyperou.

  • Sparta prohrála se Slavií. Nebo naopak. To je vlastně úplně jedno.

Může za to ženská, protože nenechala chlapa lítat doma polonahýho jen zabalenýho do vlajky týmu a za hrdelního pokřiku příslušníka vymírajícího primitivního kmene tančit válečný tanec kolem konferenčního stolku. A už vůbec mu na ten stolek nenosila lahváče a utopence.

 

Napadá vás ještě něco?

 

 

Facebook Comments

Kurz rychlobruslení

Naše kráčmera dostala od Ježíška brusle a strašně nutně je potřebovala vyzkoušet. Tedy vlastně dostala peníze se vzkazem, že je máme koupit. Ze shánění bruslí mám taky super zážitky, bohužel se mi je ještě nepodařilo sepsat. A popravdě po dnešním kurzu rychlobruslení ani nevím, jestli na to budu mít žaludek.

Ale zpět k zážitku týdne. Nezbylo mi než souhlasit, že vyrazíme do školičky pro nejmenší dychtivé bruslaře pořádané v místním zimním stadionu. Ten velký den nastal dnes. Už předchozí dva dny jsme poslouchali o bolavém bříšku, ale jelikož jí nic nebylo, vyhodnotili jsme to jako simulantský výkon před odchodem do školky.

Tož jsme dnes na ty brusle odvážně vyrazili! Proč by taky ne, že? Malá se těší a sporotvní aktivity je třeba podporovat. Sice mi cestou na zimák bleskla hlavou myšlenka, jak se vlastně to dítě naučí držet na nohou, ale instruktorky si určitě budou vědět rady. Navíc máme růžový brusle a co je víc?

Po překonání pár počátečních problémů jako třeba to, jak se vlastně ten pitomej křáp nandavá, která je levá a která pravá a několika málo dalších, jsme se konečně prodrali na led. Po chvíli si nás i někdo všimnul a V. dostala hrazdičku. Všechno by bylo fajn, kdyby nezačala hysterčit, že jí to nejde. Po vydatném vztekání prohlásila, že je jí špatně. OK, říkám si, to je zase nějaká nahrávka. Dám jí výchovnou přednášku, jak se nic nemá vzdávat a bude to v cajku.

Pod záminkou přešněrování bruslí jsem ji odtáhla z ledu na lavičku hned u vstupu na led. Začala jsem rozepínat brusle a připravovala jsem si proslov. Ještě jsem ani nezačala a zastavila mě metla, kterou nás mladá ohodila. Čapla jsem ji za ruku a táhla k záchodu, přičemž jsem se snažila předstírat, že jsme neviditelný.

Poté co jsem V. svlékla z poblitých svršků a ujistila se, že v následujících minutách nebude pokračovat v házení šavlí, urychleně jsem ji nasměrovala k autu. Pro dnešek už bylo adrenalinu dost. A nejen pro dnešek. Vlastně asi budu brzy prodávat brusle. Úplně nový, růžový. Značka: nepoblitý.

Brusle (2)

Facebook Comments

Novoročními předsevzetími k šílenějším zítřkům

ja-kytaraVšechny ty nesmysly, které na Nový rok sami sobě zadáváme pod vlivem zbytkového alkoholu v krvi, dokážou být vážně velmi deprimující.

Pro letošní rok jsem si dala nejšílenější předsevzetí a to hrát na kytaru celkem 274 hodin a 30 minut (a to jsem byla naprosto střízlivá! – pozn. red.). O něco méně vražedně sice zní 45 minut denně, ale záleží pouze na úhlu pohledu. K dnešnímu dni mám už 90 minut zpoždění. Z druhé strany jsem v tomto roce zahrála už 405 minut a to jde. Co mi taky zbývá jiného? Novoroční devadesátiminutová sekyra nade mnou visí jak Damoklův meč, proto si nemůžu dovolit žádný den vypustit a hraju i když mám za sebou sérii nocí o maximálně 4 hodinách spánku (a to ještě převážně ve stoje). To vše po 1,5 roce nepřetržitého mizerného spánku, takže bych si místo drnkání na kytaru nejradši šla pobrečet do koutku, jakého tyrana jsem to porodila.

Dále jsem si dala za úkol napsat v tomto roce alespoň 52 článků. A tady už je dosavadní výkon horší… Mám jeden. Ale nevadí, opět se na to dívám optimisticky – povinnou kvótu jednoho článku týdně jsem za minulý týden splnila, tak teď už jen doufat, že úměrně požadavkům neporoste ještě spánkový deficit, který by mě mohl dostat na pokec s chocholouškem. Zase bych si popovídala s někým, kdo by mi konečně rozuměl.

Teď už vím, že jsem se měla na všechna předsevzetí vykašlat a dát si místo toho hlavní úkol pro rok 2016: spát aspoň 2562 hodin. V horizontální poloze, v posteli a s minimálním prostorem 90 cm okolo. Není mi tedy jasné, jak by to Vesmír zařídil. Možná by mi poslal předpis na valium nebo dithiaden. Ale jak se říká – pozdě bycha honit. Každopádně nad tím teď nemám čas moc dumat, protože nastal čas na dnešní pětačtyřicetiminutovku hry na kytaru. Je fakt těžký žít s učitelkou, zvlášť když s ní bivakujete v jednom těle.
Takže kávě zdar, předsevzetím zmar a spánek je prej pro nuly.

 

Facebook Comments

Pravidla pro přežití vánočních svátků

VánoceVánoce – svátky klidu a míru. Zvláštní ale je, že o nich ve výsledku skoro nikdo nemluví jako o svátcích klidných a už vůbec ne mírných. Vlastně se většinou skloňují slova jako „šílenství“, „mánie“ nebo „manželovražda“.

I v té nejnormálnější a nejklidnější rodině obvykle k nějaké té kolizi dojde. A nejspíš mi dáte za pravdu, že lze mluvit o štěstí, pokud je jen jedna. Můžete totiž dospět k prožití jedné velké krize od začátku do konce Vánoc.

Po letošní čerstvé zkušenosti jsem dala dohromady pár poznatků nezbytných pro přežití Vánoc v kruhu rodinném.

Svařák – elixír života

Moje máma vždy říkala, že na Vánocích je nejlepší punč. Já bych si dovolila nesouhlasit. Nejlepší je svařák! Nebýt svařáku, asi bych letošní Vánoce netrávila na současné adrese, ale buď v borské věznici – pavilon B nebo o kus dál v dobřanském parku místní psychiatrické léčebny. Takhle mířím spíš k Apolináři do protialkoholické léčebny, ale ani tam by to nemuselo být tak zlé. Akorát bez svařáku.

Pro jasnou představu uvedu pár příkladů, kdy vám může svařák zachránit život.

  • Dítě se na sebe všemi možnými způsoby snaží shodit stromeček se vší parádou a je v této činnosti velmi vytrvalé. Dejte si svařák. Na skutečnosti, že se dítě chce zabít a k tomu zdemolovat půlku bytu, stejně nic nezměníte. Ale s trochou svařáku si ušetříte nervy na horší časy.
  • Partner má připomínky ohledně konzistence salátu, množství řízků nebo vašeho účesu? Dejte si svařák! Partnerovi tím pusu sice nezavřete, ale sobě ano.
  • Tchyně, maminka, babička nebo jiný člen rady starších a moudřejších vám uděluje životní moudro neslučující se s životem matky 21. století? Dejte si svařák. Ale nenabízejte starší osobě také, chytla by slinu a v poučování by pokračovala s ještě větší vervou.

Mytí oken v zimě škodí zdraví (a oknům)

Vážně nevím, z jaké tradice tohle předvánoční uklízecí šílenství vzešlo, ale je to naprostá kravina. Většina rodičů stejně musí povinně lepit do oken papírové vločky s láskou vyrobené jejich ratolestmi. Celé to patlání izolepy a skákání kolem oken se světýlky a dalšími více či méně vkusnými doplňky nakonec docílí akorát toho, že jsou okna po Vánocích zralá na další mytí.

No řekněte – má to smysl?

S celkovým úklidem bych se držela spíš zpátky a dala za pravdu příspěvku, který pravidelně před Vánoci koluje po sociálních sítích. Píše se v něm, že Ježíšek se narodil ve chlévě, tak byste se měli snažit, aby se u vás cítil jako doma.

Vykašlete se na cukroví a udělejte vaječňák

Manžel mi prokázal obrovskou laskavost hned na začátku našeho společného soužití. Zakázal mi péct vánoční cukroví. Nikdy jsem pro tuto činnost neměla moc pochopení a mezi námi dodnes ani netuším, co je vlastně to těsto na linecké a z čeho se dělá. Naučila jsem se ale vyrábět vaječňák a to je k nezaplacení. Snadný recept a něco sladkého ke kávě je na světě.

K výrobě dostatečného množství vaječňáku budete potřebovat litrovou láhev. Víte jaká se k tomu výtečně hodí? Přeci láhev od svařáku! Dále viz první pravidlo.

 Lesní školka taky školka

Asi tak po dvou dnech, kdy se dosytosti nabažíte rodinné pohody kterážto vám leze už i ušima a nosem, začnete proklínat prázdniny. A babičky, které se o děti raději nehlásí. Jak se stupeň zoufalství postupně zhoršuje, zvažujete i varianty dříve rezolutně zavrhované: mateřské centrum, jesle a nám žijícím v lesích začne hlavou vrtat i lesní školka. Ač jsem si pod tím pojmem nedokázala dřív nic představit, teď mám před očima obraz naprosto jasný. Zavést děti do lesa a zdrhnout se jeví jako bezva řešení. Koneckonců pro své děti chci jen to nejlepší a čerstvý vzduch JE tím nejlepším, no ne? Neočkované děti ani srny mě netrápí.

Pravidlo o spodním prádle a hořící svíčce – velmi důležité!

Pokud vám Ježíšek nadělí rajcovní značkové spodní prádlo, nikdy ale opravdu NIKDY ho nepokládejte do blízkosti hořící svíčky. Byť je tento počin hnán dobrým úmyslem (totiž rychle to odklidit z dohledu, aby nedošlo k pohoršení mladé generace), může mít až fatální následky.  Nicméně historka o hořících kalhotkách na Štědrý den sklízí úspěch.

Společenské hry pro děti = trest pro rodiče

Asi jste si toho už všimli. Děti dostanou hromadu dárků v životní velikosti a z čeho mají největší radost? Myslíte, že vede všestranně edukativní hra, kterou jste vybírali několik dní, aby rozvíjela kreativitu, fantazii či matematické a jiné schopnosti vašeho zlatíčka? Omyl! Největší úspěch sklidí ta nejobyčejnější cetka s nápisem Made in China zakoupená na poslední chvíli v hračkářství.

Dítě časem vezme na milost i onu hru, v tu chvíli ale nastane pravé peklo. Ono hrát stále dokola Monopoly, Dostihy a sázky nebo Carcassonne několikrát za den, to člověka úplně sebere. Potom ani neví, jestli kupuje koně nebo cukrárnu, stejně to vždycky končí zoufalstvím a dětským řevem, že chtělo raději pouť, kterou jste koupili vy, a proto jste nejhorší rodič na světe.

 

Teď už mám potřebné know-how a nezbývá než doufat, že příští Vánoce strávím opravdu v klidu a míru. Jen si budu muset dát pozor, abych při nácviku zvládání krizových situací nakonec neskončila v té protialkoholické léčebně.

Snad budete mít to štěstí i vy.

Facebook Comments