Není chlapského vtipu, v němž by nefigurovala nějaká ta stíhačka. Nevím sice, jaký názor na to má většina žen, ale s dovolením přidám svůj. Je jen jedna věc na celém světě, která je horší než stíhačka: nestíhačka.
Vážně si myslím, že my ženy máme nárok na nějaké ty přechodné fáze nestíhačství, jako například když prožíváme to úžasné období mateřské dovolené. To je alespoň jediný pro mě schůdný význam slova dovolená v tomto jinak oxymorónovém sousloví. Je prostě dovoleno nestíhat.
Dobrá zpráva je, že stejně jako u všeho ostatního, jde i za toto hodit vinu na rodiče. Ufff. Ještě že ty rodiče máme!
Já jsem například byla ovlivněna mámou nestíhačkou natolik, že mě přinutila být stíhačkou. Teda téměř. Jen tu a tam… Však to znáte… Přijdu trochu pozdě. A tak. Z toho se nestřílí.
Dobře, přiznávám, že k tomu nestíhání mám velké vlohy (za které pochopitelně nemůžu) a ty vlohy velmi urputně vyplouvají na povrch.
Dokonce jsem v souvislosti s nestíhačstvím definovala křivku nestíhání. Vidíte? Tohle je ten problém. Místo abych se řádně soustředila na to, že mám hodit zadkem a aspoň jednou něco stihnout, já radši vymýšlím teorii nestíhání, o níž se s vámi chci podělit.
Vymyslela jsem ji onehdá když jsem se vypravovala na nějakou akci bez dětí. Tady je:
To máte všechno perfektně naplánované do poslední vteřiny před odjezdem. Kafe pro mě. Večeře pro regiment vyhladovělých žoldáků. Večeře pro děti. Večeře pro tchyni. Kafe pro tchyni. Kakajíčko pro Eliše. Úkol s Valjou. Utřít kakao z podlahy. Panák pro mě. A pak to přijde.
Tehdy a tam, při vyndavání rozžvýkaného rohlíku s marmeládou z vlasů, si všimnu, že moje vlasy už další večer nezvládnou. A tady nastává ten moment, kdy už to prostě nestihnete, ani kdybyste se posrali.
Takže co s tím?
Jelikož jsem posedlá touhou všechno kontrolovat, začala jsem ujíždět na seznamech úkolů. Pak jsem ale zjistila, že je to past. Moje seznamy začaly být nezvladatelné. To, co jsem si napsala na jeden den, by nestihl výkonný pracovní tým Donalda Trumpa za týden. Byla jsem fakt nemilosrdná a velmi jsem se lynčovala za nedodržování svých seznamů. Navíc se mi do těch seznamů začal nenápadně vkrádat Pažout.
Takže mi došlo, že tudy cesta taky tak úplně nevede, i když je pravda, že jsem si na seznamech vytvořila regulérní závislost, která se těžko odbourává. Ale jdu na to chytře a postupně. Píšu si seznamy jen na všední dny, dalším krokem bude jen pondělí a středa a za chvíli už budu úplně čistá a můžu hrdě žmoulat žetonek za svůj první měsíc bez to-do listů. Juhůůů!
Ale abych se dostala k jádru pudla: Můj problém s nestíháním konkrétních akcí je pravděpodobně v tom, že jsem si vytvořila návyk stíhat všechno. Ani nevím jak jsem k němu dospěla, ale určitě za to může nějaká vyšší moc, pravděpodobně trpaslíci.
Stíhat všechno je strašlivý zlozvyk. Naštěstí si ho nikdo nevydrží pěstovat moc dlouho, protože to prostě nelze.
Když jsem se nad touto problematikou zamýšlela, zeptala jsem se na názor ženských v naší uzavřené skupince. Zajímalo mne, jak to vidí ony. A víceméně zaznívaly ty názory, že je to o prioritách a o tom, co je pro nás to číslo jedna na žebříčku hodnot. Dokonce zazněla i velmi zajímavá myšlenka o rozlišování důležitého a naléhavého. Pokud se chcete přidat do naší skupinky, račte kliknout zde.
Vzpomněla jsem si mimo jiné i na to, jak jsem celé ty roky při dětech a práci studovala a spousta lidí se mě ptalo, jak to všechno stíhám. Já jsem ale zdaleka nestíhala všechno. Priorita pro mě bylo studium, naopak jsem si nelámala hlavu s tím, že jíme z polotovarů nebo z donáškové služby od tchyně. Neměla jsem čas číst knihy, které mě zajímaly nebo chodit do kina. Ale přesto jsem denně cvičila na nástroj a věnovala se věcem do školy.
Zkrátka a dobře, vždycky je to otázkou priorit. Došla jsem proto k závěru, že je daleko přínosnější si namísto seznamu úkolů dělat seznam priorit. V současné době uvažuju nad systémem, jak tyto dva seznamy spojit dohromady, abych učinila zadost vlastní závislosti, ale nechci předbíhat.
A jak jste na tom vy? Stíháte žít nebo stíháte jenom seznamy úkolů, popřípadě nestíháte nic? Podělte se se svými zkušenostmi do komentářů, budu ráda.
Stíhačkám zdar!
P. S. Chcete se pobavit a zároveň se mnou zůstat v kontaktu? Jak jednoduché! Stáhněte si e-book Jak brát život s humorem a nic vám neuteče.
