Moje podnikání
Baví mě psát články na blog.
Ještě o chlup víc mě baví psát knihy.
Baví mě konverzovat s lidmi.
Baví mě hrát na kytaru a zpívat.
Baví mě se učit nové věci.
Baví mě se vzdělávat.
Baví mě chodit na procházky.
Baví mě uklízet a vytvářet dojem, že i vařím (a pak o tom psát na blog).
Kde mám ale na tohle všechno brát čas při zaměstnání na full-time? A při péči o rodinu?
A co hůř: co mají mé děti z toho, že jsem každé odpoledne v práci a nemůžu s nimi sdílet jejich den? Vrátí mi ten ztracený čas někdo nazpět?
Mám svou práci sice ráda, ale svůj život a svou rodinu víc.
Rozhodla jsem se to změnit
Ó ano, vrhla jsem se do podnikatelských vod.
Zjistila jsem, že podnikání vidí lidi snad jen dvěma způsoby. Buď jsou nadšení nebo je to pro ně noční můra.
A co teprve když zmíním, že jde o podnikání online, které lze dělat odkudkoliv a rozjet ho s minimálními náklady. To se teprve všichni chytají za hlavu a ptají se, do čeho jsem se to proboha pustila.
Nic takového přeci neexistuje!
Ale co když přeci jen ano?
Co když vám řeknu, že:
- v dnešní úžasné době lze podnikat online odkudkoliv na světě pouze za pomoci chytrého telefonu?
- se můžete zapojit do projektu, který vám přinese obrovský posun na poli osobnostního rozvoje?
- kompletně přeprogramujete své myšlení a naučíte se jednat navzdory strachu?
- potkáte spoustu lidí naladěných na stejnou vlnu, kteří vám budou ochotně oporou?
Jasně. Kdyby mi někdo TOHLE řekl, asi bych si poklepala na čelo a začala hledat v kabelce nějaká silná sedativa, jimiž bych jeho halucinogenní stavy utišila.
Moment. Když mi tenhle projekt někdo představil, opravdu jsem si cosi o halucinogenech myslela. A tak jsem čekala. Půl roku jsem jako Colombo sledovala zpovzdálí, jak se těm lidem daří, a šmírovala za rohem, kdy vyskočí nějaký ten kostlivec.
Nevyskočil.
Všem, s kým rezonuje online podnikání, bych doporučila, ať do toho prostě jdou a zkusí to.
Jedna věc je totiž jistá: nezjistíte, jestli je to pro vás, dokud to nezkusíte.
