Moje podnikání

Baví mě psát články na blog.

Ještě o chlup víc mě baví psát knihy.

Baví mě konverzovat s lidmi.

Baví mě hrát na kytaru a zpívat.

Baví mě se učit nové věci.

Baví mě se vzdělávat.

Baví mě chodit na procházky.

Baví mě uklízet a vytvářet dojem, že i vařím (a pak o tom psát na blog).

Kde mám ale na tohle všechno brát čas při zaměstnání na full-time? A při péči o rodinu?

A co hůř: co mají mé děti z toho, že jsem každé odpoledne v práci a nemůžu s nimi sdílet jejich den? Vrátí mi ten ztracený čas někdo nazpět?

Mám svou práci ráda, ale svůj život a svou rodinu taky. Co s tím?

Rozhodla jsem se to změnit

Ó ano, vrhla jsem se do podnikatelských vod.

Zjistila jsem, že podnikání vidí lidi snad jen dvěma způsoby. Buď jsou nadšení nebo je to pro ně noční můra.

A co teprve když zmíním, že jde o podnikání online, které lze dělat odkudkoliv a rozjet ho s minimálními náklady. To se teprve všichni chytají za hlavu a ptají se, do čeho jsem se to proboha pustila.

Nic takového přeci neexistuje!

Ale co když přeci jen ano?

Co když vám řeknu, že:

v dnešní úžasné době lze podnikat online odkudkoliv na světě pouze za pomoci chytrého telefonu?
se můžete zapojit do projektu, který vám přinese obrovský posun na poli osobnostního rozvoje?
kompletně přeprogramujete své myšlení a naučíte se jednat navzdory strachu?
potkáte spoustu lidí naladěných na stejnou vlnu, kteří vám budou ochotně oporou?

Jasně. Kdyby mi někdo TOHLE řekl, asi bych si poklepala na čelo a začala hledat v kabelce nějaká silná sedativa, jimiž bych jeho halucinogenní stavy utišila.

Moment. Když mi byl poprvé tenhle projekt představen, skutečně jsem si cosi o halucinogenech myslela. A tak jsem čekala. Půl roku jsem jako Colombo sledovala zpovzdálí, jak se těm lidem daří, a šmírovala za rohem, kdy vyskočí nějaký ten kostlivec.

Nevyskočil.

Moje podnikání