Jak se žije s umělcem?

Jsem multipotencionální a dostalo mě to na dno

Stalo se vám někdy, že jste se ráno vzbudili a nechtělo se vám žít? A stalo se vám to víc dní po sobě? Mně jo a řeknu vám, že to není nic moc pocit.

Může to přijít polehoučku a může to taky přijít jako rána z čistého nebe. Já si teď zpětně všímám věcí, které na mě nenápadně pokřikovaly: „Eliško, zpomal! Shoříš jako PE-PO!“ Ale já neposlouchala. Pořád jsem si jela na těch svých dvěstě procent výkonu přes mrtvolky a nakonec jsem vyhořela úplně.

Vím, že jednou budu za tuhle zkušenost hrozně vděčná. Momentálně se z té ubíjející pasivity umím posunout jen skrz vztek a agresi. Mám na sebe zlost. Skutečnou, nefalšovanou a neředěnou. Jak jsem to mohla dopustit?! Vždyť mě všechny ty věci, které dělám, baví!

Jak můžu být, doprčic, vyhořelá, když se neustále realizuju? Mám práci, kde uplatňuju své vzdělání, mám skvělou rodinu, manžela, dům, nic mi nechybí. Ve volném čase žiju podnikáním. Prodávám svou první knihu, píšu druhou knihu. Hraju na kytaru a teď i na klavír a zpívám. Píšu blog.

Počkat… Nezdá se vám, že je toho ve výčtu nějak hodně? Jestli právě tohle nebude ten kámen úrazu, hm? Ty jedna multipotencionální umělkyně!

Víte, už kolikrát jsem slyšela, že když člověk chce něčeho dosáhnout, musí se zaměřit na jednu věc a té dávat všechnu energii. Nechtěla jsem tomu věřit. Já si přeci nemůžu vybrat jen jednu věc! Baví mě všechno! To zvládnu! Jsem šikovná holka – aspoň se to o mně říká.

Jenže moje šikovnost mě dovedla sem, do tmavého kouta, ze kterého se neumím vyhrabat. Přijdu si, jako bych strávila věčnost na maličké bárce uprostřed širého moře, zběsile pádlovala tu jedním, tu druhým směrem a točila se pořád dokola, až jsem úplně padla vyčerpáním.

Nechci vás ale úplně vydeptat, ačkoliv jste nejspíš už dávno zavřeli okno, odhlásili se z odběru a budete před takovým nebezpečným maniakem jako jsem já varovat široké okolí.

Dochází mi teď postupně, co dělám špatně a o to se s vámi chci podělit, abyste to nedopracovali až sem, jako já. Dala jsem dohromady pár poznatků, kterých se chci držet.

Oceňování

Na celém tomhle stavu je nejhorší asi to, že si vůbec nedokážu odpustit tu skutečnost, že se mi to stalo. Proč zrovna mně? Vždyť já na to nemám nárok. Tohle se má stát někomu fakt vytíženému životem, já si přeci jen tak proplouvám a nic jsem nedokázala. Nejsem ještě dost dobrá na to, abych mohla vyhořet. To je celkem děsivé uvědomění. Však to nestojí ani za řeč. A tak se opět vracím k onomu oceňování všeho, co mi daný den udělalo radost.

Paretovo pravidlo

Už jste o tom asi někdy slyšeli. Dvacet procent činností vám přinese osmdesát procent užitku. A naopak těch zbývajících osmdesát procent úsilí vám přinese pouhých dvacet procent užitku.

Platí to nejen ve sféře vydělávání peněz, ale úplně všude. Je zkrátka třeba se zaměřit na těch produktivních dvacet procent a ne se zbytečně vyčerpávat tím, že naháním zbylých osmdesát procent, které mě ale moc nevytrhnou.  Nevím, jak je to možné, ale i přesto, že to sama dobře vím, stále mám tendenci se zaměřovat na to, co mi nejde. Stále doháním své slabé stránky a házím tak sama sebe do průměrnosti, namísto abych posilovala silné stránky a tím se posouvala. Zní to děsně jednoduše, že? Proč to je tedy tak těžké dodržet? Zvyk je sviňa, přátelé.

Ze všeho jen to dobré

Často vidím něco, co se mi líbí, a mám tendenci to hned dělat. Ale už nevidím, že to na mě může mít fatální dopad, když tomu bezhlavě propadnu. A to se stává velmi často. Dávám si za cíl brát si ze všeho jen to, co je dobré a pro mě prospěšné a ostatní si nepouštět k tělu. Bude to oříšek, co vám budu povídat…

Dokončování

A nakonec tenhle neduh. Možná si teď odporuju s tím Paretovým pravidlem, ale je fakt, že tahle slabá stránka má velký dopad na mou psychiku. Jde mi výborně začínání nových věcí. S dokončováním je to o něco horší. Což je vážně škoda, protože mám spoustu skvělých nápadů hodných dokončení.

Když jsme u toho dokončování… Asi by byl čas ten článek nějak rozumně dokončit. Žejo. Tak teda mějte se rádi a smějte se, brečte, dovolte si být právě tam, kde jste. A když se vám stane tak jako mně, že prostě shoříte, chvilku si v tom popelu pohovte. Je tam chvilku teplíčko a pak přijde nějaká jiskra, která vás opět zapálí a pro kterou bude stát za to vzplanout.

 

 

No a pokud byste se chtěli zplna hrdla zasmát nad humornými zážitky jednoho umělce, mohu nezaujatě doporučit jeden e-book, potažmo i tištěnou knihu.

 

 

Facebook Comments

Jsem zpěvačka, kytaristka a spisovatelka. Mým cílem je inspirovat lidi k tomu, aby žili život plný humoru a hudby. Chcete se naučit hrát na kytaru?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.