Jak se žije s umělcem?

Diagnóza matka je asi ta nejvážnější nemoc, co existuje. Nutí vás jednat v rozporu s vlastními potřebami a mnohdy i zdravým rozumem. Nutí vás lézt po střechách, když vás malý andílek zamkne v pokoji, lovit v záchodu hřeben na vlasy a přehrabovat se v pytlíku od vysavače ve snaze najít ztracenou součástku z Lega.
A co teprve když jste v praktickém životě nepoužitelný umělec…

Jak jsme absolvovali den otevřených dveří online

Tento týden jsme se s Valjou zúčastnily dne otevřených dveří na gymnáziu. Online samozřejmě. Zatímco ještě před rokem by se něco takového celému světu zdálo jako ze světa sci-fi, dnes je to těžká realita. Těžká především pro učitele. Mám tendenci se jen malinko škodolibě usmívat, když si pomyslím, že dětí jako je to naše, se …

Jak jsme absolvovali den otevřených dveří online Pokračovat ve čtení »

Měj, co chceš, ale nezapomeň chtít to, co už máš

Pažout měl tuhle nějaké zcela nemístné připomínky ohledně mého psaní. Šel takhle jednou kolem, když jsem datlovala do počítače a povídá: „Co to píšeš?“ Já na to popravdě odvětila: „Článek.“ „A bude veselej nebo vážnej?“ on na to. „Nevím. Jak se to vezme,“ odbyla jsem ho. „No já jen že teď už pořád píšeš jenom …

Měj, co chceš, ale nezapomeň chtít to, co už máš Pokračovat ve čtení »

Z umělkyně v domácnosti chlebovou bohyní aneb Moje malé chlebové moudro

Mám pro vás další příběh. Tentokrát velmi aktuální. Přímo koronavirusovský. Vím, že si teď úplně a definitivně zničím reputaci tím, k čemu se přiznám. Ale cítím, že musím být tvrdě upřímná a přiznat barvu (a růžová s puntíčkama to nebude). Uplynulé dva a půl měsíce v domácí vazbě mě donutily věnovat se činnostem dříve opomíjeným. Udělaly ze …

Z umělkyně v domácnosti chlebovou bohyní aneb Moje malé chlebové moudro Pokračovat ve čtení »

Příběh jednoho strašpytla aneb Jak jsem čekala a čekala, až mě to přestalo bavit

Dneska bych vám ráda vyprávěla jeden příběh. Protože se mě stále více lidí ptá na podnikání, rozhodla jsem se sepsat příběh jedné ustrašené a nesebevědomé holky, která se dlouho a předlouho rozhodovala vydat na cestu seberealizace. Jo, hádáte správně. Mluvím o sobě. Co mi paměť sahá, vždy jsem toužila být svobodná. Chtěla jsem být svým …

Příběh jednoho strašpytla aneb Jak jsem čekala a čekala, až mě to přestalo bavit Pokračovat ve čtení »