Měj, co chceš, ale nezapomeň chtít to, co už máš

Pažout měl tuhle nějaké zcela nemístné připomínky ohledně mého psaní. Šel takhle jednou kolem, když jsem datlovala do počítače a povídá: „Co to píšeš?“ Já na to popravdě odvětila: „Článek.“ „A bude veselej nebo vážnej?“ on na to. „Nevím. Jak se to vezme,“ odbyla jsem ho. „No já jen že teď už pořád píšeš jenom …

Měj, co chceš, ale nezapomeň chtít to, co už máš Pokračovat ve čtení »

Z umělkyně v domácnosti chlebovou bohyní aneb Moje malé chlebové moudro

Mám pro vás další příběh. Tentokrát velmi aktuální. Přímo koronavirusovský. Vím, že si teď úplně a definitivně zničím reputaci tím, k čemu se přiznám. Ale cítím, že musím být tvrdě upřímná a přiznat barvu (a růžová s puntíčkama to nebude). Uplynulé dva a půl měsíce v domácí vazbě mě donutily věnovat se činnostem dříve opomíjeným. Udělaly ze …

Z umělkyně v domácnosti chlebovou bohyní aneb Moje malé chlebové moudro Pokračovat ve čtení »

Příběh jednoho strašpytla aneb Jak jsem čekala a čekala, až mě to přestalo bavit

Dneska bych vám ráda vyprávěla jeden příběh. Protože se mě stále více lidí ptá na podnikání, rozhodla jsem se sepsat příběh jedné ustrašené a nesebevědomé holky, která se dlouho a předlouho rozhodovala vydat na cestu seberealizace. Jo, hádáte správně. Mluvím o sobě. Co mi paměť sahá, vždy jsem toužila být svobodná. Chtěla jsem být svým …

Příběh jednoho strašpytla aneb Jak jsem čekala a čekala, až mě to přestalo bavit Pokračovat ve čtení »

Přestože jsme v karanténě, nehoupem se na anténě aneb Filmy pro lepší náladu

Tak jsme se všichni dočkali toho hrabalovského “Kdybyste radši seděli doma na prdeli…” A jak tak sedíme doma na prdeli a ze všech stran se na nás valí koronavir v nejrůznějších podobách, můžeme z toho dost snadno chytnout pěknou depku.

Jo, já už jsem se zhroutila několikrát. A vždycky mi na to pomůže následující:

1) Vypnout internety

2) Pustit si nějakou oddychovku (nebo přečíst nějakou fajn oddychovku)