Jak jsem točila video na jůťub

Bylo krátce po Novém roce a na mě sedla nevyzpytatelná potřeba zadat si nějaké šibeniční požadavky, jinak známé jako novoroční předsevzetí. Je to tak. Masochisticky jsem si na sebe vymyslela, že začnu točit videa na jůťub. Ono na tom není nic divného, když to člověk vezme kolem a kolem. Zkrátka a dobře od blogera se …

Jak jsem točila video na jůťub Pokračovat ve čtení »

Nový román beze jména

Jedna Existuje pár věcí, které vím na beton. Zaprvé nikdy nepochopím význam slova interpelace. Zadruhé můj močový měchýř nemá šanci vydržet až na konečnou zastávku autobusu. Jistě, můj močový měchýř dozajista má velikost promáčknutého pingpongového míčku a zažívám s ním spoustu fajn momentů. Na všech svých pravidelných trasách mám přesně vyhlídnutá místa, kde se dá jít …

Nový román beze jména Pokračovat ve čtení »

Jak jsme absolvovali den otevřených dveří online

Tento týden jsme se s Valjou zúčastnily dne otevřených dveří na gymnáziu. Online samozřejmě. Zatímco ještě před rokem by se něco takového celému světu zdálo jako ze světa sci-fi, dnes je to těžká realita. Těžká především pro učitele. Mám tendenci se jen malinko škodolibě usmívat, když si pomyslím, že dětí jako je to naše, se …

Jak jsme absolvovali den otevřených dveří online Pokračovat ve čtení »

Měj, co chceš, ale nezapomeň chtít to, co už máš

Pažout měl tuhle nějaké zcela nemístné připomínky ohledně mého psaní. Šel takhle jednou kolem, když jsem datlovala do počítače a povídá: „Co to píšeš?“ Já na to popravdě odvětila: „Článek.“ „A bude veselej nebo vážnej?“ on na to. „Nevím. Jak se to vezme,“ odbyla jsem ho. „No já jen že teď už pořád píšeš jenom …

Měj, co chceš, ale nezapomeň chtít to, co už máš Pokračovat ve čtení »