Babiččiny bombarďáky

Okurková sezóna je v plném proudu, takže vám přináším jeden okurkový článek na odpovídající téma. Co může být víc okurkového než bombarďáky?

Určitě znáte Deník Bridget Jonesové, kde jasně demonstruje dilema ohledně spodního prádla. Mě nejspíš v mnoha směrech poznamenalo to, že jsem ho viděla ve velmi raném věku. Dlouho jsem se jim bránila (těm bombarďákům), ba dokonce vysmívala. Ale některé věci člověk prostě docení až časem. U mě to nastalo když moje váha začala pomalu ale jistě atakovat hranici, s níž jsem šla rodit své druhé dítě.

Bridget Jonesová a její „stahovací bombarďáky, které mají v oblibě babičky po celém světě“, mi totiž dost zalezly pod kůži. Či přesněji řečeno se mi zařízly do kůže ještě dříve, než jsem je vůbec začala potřebovat.

O nějakou tu dekádu později jsou stahovací bombarďáky už nutně nedílnou součástí i mého šatníku.

Bez mých bombarďáků se některé akce zkrátka neobejdou. Za gatě jsem připravená se rvát!

Netušila jsem ale, jaké pozdvižení to přinese do partnerského života. Pažout totiž, jak se ukázalo, má z mých babičkovských bombarďáků doslova depresi. Jednou jsem si je propašovala na takovou důležitou akci. Jakože chápejte, že když jdu přebírat diplom, jsou stahovací kalhotky absolutní nezbytností. Bez bombarďáků pro diplom nelez, nebo tak nějak se to říká. Stejně tak když mám hrát na koncertě, tak prostě nemůžu vypadat jako těhotná velryba, to je jasné. Naopak musím vypadat jako neodolatelná sukuba s perleťovou aurou ve tvaru jednorožce a k tomu mi dopomáhej bombarďáky.

Zkrátka a dobře Pažout můj nový výdobytek šatníku zaznamenal. Od té doby hlídá moje spodní prádlo jako ostříž. A na tyhle bombarďáky má snad nějaký radar či co. Přísahám, že pokaždé když se rozhodnu si je ve vší diskrétnosti vzít, odněkud se vynoří Pažout a obvykle mě načapá přímo při činu (totiž při snaze se do těch stahovacích bombarďáků dostat). Což,  a to jen mezi námi, nejde udělat zrovna diskrétně a elegantně.

Nedávno jsem se opět rozhodla vypadat neodolatelně, takže jsem si je vzala na nějakou oslavu. Pažout se mnou nejdřív nakvašeně přestal komunikovat a poté se hádavým tónem vyjádřil, že „ho to nebaví“ a „že mu beru jeho jedinou radost“. Poté dramaticky mlčel, pravděpodobně v očekávání, že ty bombarďáky ladně shodím (jako by něco takového vůbec šlo), zamávám s nimi jako kovboj s lasem v prérii a vystřelím je na nejbližší švestku. Když se ale nic z výše zmíněného nestane, tváří se Pažout ještě nerudněji a nakvašeně se ptal, jestli „teď už teda nehodlám nosit nic jinýho“.

(Jedny stahovací bombarďáky! Slovy JEDNY!!)

Zbytek cesty se nesl v duchu výměny názorů, do jejíž detailů nechci zabíhat. Už mu chybělo jen lítostivé vzlyknutí a prohlášení, že se dává raději k jehovistům než žít pod jednou střechou s mými bombarďáky.

To by asi bylo k tématu bombarďáků pro dnešek vše. Pokračování příště. Nechme se překvapit, jestli název dalšího článku bude „Bombarďáky mě dohnaly k rozvodu“ nebo „Mnoho povyku pro bombarďáky“ či snad „Bombarďáky do každé domácnosti“.

 

Pokud nechcete zmeškat další články, račte kliknout na obrázek níže