Prokletí jménem “Hlavně si to musíme užít!”

Chtěla jsem vám sem dát poněkud netradičně fotoreportáž z naší dovolené v milovaném Bulharsku. Nějaké více či méně vtipné fotky s více či méně vtipnými glosami. Tento plán jsem chtěla uskutečnit včera a předevčírem (vlastně už od našeho návratu domů před týdnem, ale… no znáte to).

No a předevčírem mi přestal fungovat web. Trochu v tom figurovala má snaha si dokázat, jak jsem schopná ajťačka, co si všechno zařídí sama. Ale to je na dlouhé vyprávění. Nicméně se mi za vydatné podpory hodných hochů z webhostingu povedlo včera večer stránky opět rozchodit.

A víte co? Asi jsem ten výpadek potřebovala. Dneska vám totiž ten článek napíšu úplně jinak. Pokračovat ve čtení “Prokletí jménem “Hlavně si to musíme užít!””

Facebook Comments

Co mi studium při dětech dalo

Minulý týden jsem ukončila jednu významnou životní éru. Byla to éra matky věčné studentky a trvala s krátkou pauzou devět let. Je to pro mě teď velmi citlivé a tak nějak nedokážu myslet na nic jiného, tak moc mi bude škola chybět. Je to k smíchu? Možná. Ale já jsem se za těch devět let toho spoustu naučila. Pokračovat ve čtení “Co mi studium při dětech dalo”

Facebook Comments

To, že něco nevíš, z tebe nedělá blbce

Už několik týdnů se mi honí hlavou taková myšlenka a dosud jsem ji odháněla s tím, že: Tohle si asi nikdo nemyslí. Nebo že: Tohle se neříká, na mém blogu se nehodí mluvit sprostě a tak. Ale ona se ta myšlenka stále vrací. A tak si říkám, že to asi není jen tak.

Ta myšlenka zní: To, že teď něco nevíš, neznamená, že jsi blbej.

Pokud vám to zní jako naprosto samozřejmá blbost a nechápete ani za mák, o čem to ten blázen mluví, klepete si na hlavu a myslíte si cosi o paranoidní obsesi, buďte rádi. Pravděpodobně to znamená, že máte zdravě vypěstovaný vztah k sobě, snadno se vzděláváte a vlastně i komunikujete. Nevytváříte si každou minutu každého dne mylné domněnky o své neschopnosti a máte alespoň elementární dávku sebevědomí. Gratuluju. Jste šťastný jedinec. Ale všichni takové štěstí neměli. Pokračovat ve čtení “To, že něco nevíš, z tebe nedělá blbce”

Facebook Comments

Hudba jako nástroj osobního rozvoje

Když jsem v roce 2015 viděla film The Secret, byla jsem jak v Jiříkově vidění. Tehdy jsem si definitivně uvědomila svůj exotismus, když jsem poprvé začala vnímat pojem osobní rozvoj. Proč? Protože v té době se kolem mě přehnal úplný tajfun s osobním rozvojem. Najednou tím všichni žili. Každý, kdo chtěl být in, sdílel motivační citáty, vyvěšoval si po bytě kartičky s cíli a dvacetkrát denně přeříkával mantru. Nabyla jsem nakonec dojmu, že osobní rozvoj je kouzelné slůvko, kterým každá lidská bytost od šesti měsíců věku dokonale vládne. Pokračovat ve čtení “Hudba jako nástroj osobního rozvoje”

Facebook Comments

Fordem tam a s dědou zpátky

Člověk si dlouho klade otázku, v čem je fakt borec. Já nejsem žádnou výjimkou. Lámu si s tím hlavu stále a to i přesto, že jsem už mnohými (svými žáky například – pozn. red.)  považována za generaci fosílií. Ale včera mi konečně došlo, kde je můj pravý potenciál. Přišla jsem na to, že bych si normálně mohla zřídit živnost na psaní historek o tom, jak jsme někam jeli, během toho nám odešlo auto a musel nás potom odvézt děda.

Zkrátka ten oblíbený vtípek „Fordem tam a vlakem zpátky“, který tak rád používá náš mechanik, když k němu auto přivezeme, jsme dotáhli k dokonalejšímu: „Fordem tam a s dědou zpátky“. Pokračovat ve čtení “Fordem tam a s dědou zpátky”

Facebook Comments