Všechny ty nesmysly, které na Nový rok sami sobě zadáváme pod vlivem zbytkového alkoholu v krvi, dokážou být vážně velmi deprimující.
Pro letošní rok jsem si dala nejšílenější předsevzetí a to hrát na kytaru celkem 274 hodin a 30 minut (a to jsem byla naprosto střízlivá! – pozn. red.). O něco méně vražedně sice zní 45 minut denně, ale záleží pouze na úhlu pohledu. K dnešnímu dni mám už 90 minut zpoždění. Z druhé strany jsem v tomto roce zahrála už 405 minut a to jde. Co mi taky zbývá jiného? Novoroční devadesátiminutová sekyra nade mnou visí jak Damoklův meč, proto si nemůžu dovolit žádný den vypustit a hraju i když mám za sebou sérii nocí o maximálně 4 hodinách spánku (a to ještě převážně ve stoje). To vše po 1,5 roce nepřetržitého mizerného spánku, takže bych si místo drnkání na kytaru nejradši šla pobrečet do koutku, jakého tyrana jsem to porodila.
Dále jsem si dala za úkol napsat v tomto roce alespoň 52 článků. A tady už je dosavadní výkon horší… Mám jeden. Ale nevadí, opět se na to dívám optimisticky – povinnou kvótu jednoho článku týdně jsem za minulý týden splnila, tak teď už jen doufat, že úměrně požadavkům neporoste ještě spánkový deficit, který by mě mohl dostat na pokec s chocholouškem. Zase bych si popovídala s někým, kdo by mi konečně rozuměl.
Teď už vím, že jsem se měla na všechna předsevzetí vykašlat a dát si místo toho hlavní úkol pro rok 2016: spát aspoň 2562 hodin. V horizontální poloze, v posteli a s minimálním prostorem 90 cm okolo. Není mi tedy jasné, jak by to Vesmír zařídil. Možná by mi poslal předpis na valium nebo dithiaden. Ale jak se říká – pozdě bycha honit. Každopádně nad tím teď nemám čas moc dumat, protože nastal čas na dnešní pětačtyřicetiminutovku hry na kytaru. Je fakt těžký žít s učitelkou, zvlášť když s ní bivakujete v jednom těle.
Takže kávě zdar, předsevzetím zmar a spánek je prej pro nuly.