Náš výlet na benzínku

Refulling car tank on puming station
Velmi výstižný obrázek vypůjčený z www.wroar.net

Byl sychravý dubnový den a naše famílie se rozhodla vyrazit na výlet za babičkou do lázní. Ve vzduchu visel příslib hromady inspirujících zážitků, neboť naše madam se vždy dokázala v cizím prostředí nejlépe předvádět.

Sbalili jsme tedy děti, kočár a nezbytnou tunu krámů k tomu, a vyrazili. Začátek výletu vypadal zcela nevinně. Za doprovodu našeho dua předvádějícího kánon ve znění: „Babíííí!“ a „Já nechci jet k babičce!“ jsme ujeli zhruba 15 kilometrů.

Poté jsme se zastavili u benzínky. Proběhla krátká konverzace o tom, jakou naftu má muž do auta natankovat a jako správný chlap se toho ihned chopil. Člověk by si myslel, že když dostane na výběr ze dvou druhů nafty, dokáže si jednu zvolit. Jenže někteří muži jsou horší než ženy, které když se nemůžou rozhodnout mezi kalhotami a sukní, vezmou si šaty. Stejně tak to udělal i miláček. Nevěděl, jakou má dát naftu, tak tam šoupnul benzín.

Víte, zpětně mě baví si procházet všechny takové krizové momenty, kdy nejdřív nevěříte, že to, co se právě přihodilo, je vůbec možné. Poté nevěříte, že se to mohlo stát zrovna vám. Pak berete jako nemožné to, že se ovládnete a nezačnete mlátit hlavou o beton. A nakonec nezbyde nic jiného než se všemu zasmát. Tentokrát na sebe ta poslední fáze nechala trochu čekat, protože jsem příliš dlouho potlačovala nutkání mlátit hlavou o cokoliv. Nebo spíš vymáchat něčí hlavu v té směsici nafty a benzínu, toho času nacházející se v nádrži našeho auta.

Já vím, tohle se stává běžně a není to žádná katastrofa, jen drobná škoda. Ale tím to ještě neskončilo.

Zlaťouš začal vyjednávat odtah. Překvapivě se sobotní odpoledne neukázalo být zrovna vhodným momentem pro shánění někoho střízlivého a zároveň ochotného odtáhnout takovou mladou perspektivní rodinku. Což se mě, mám-li být upřímná, trochu dotklo.

Do toho jsem se vší šetrností oznámila dětem, že k babičce dneska nepojedeme. Veškeré další odtahové práce provázelo hlasité: „Já chciiiii k babičceeee!“ doprovázené nesrozumitelnými skřeky. Text předešlého kánonu prošel jen malou úpravou.

Podařilo se nám ukecat tchána. Dorazil plný elánu a okamžitě vázal ke svému peugeotu tažné lano. Zezačátku jsem měla trochu obavy, zda utáhne našeho značně naloženého kombíka, později jsem však pochopila, jak moc byly mé obavy liché. Jelikož jsme nenašli na našem autě oko na tažení, přidělal zlaťouš to lano k něčemu, co považoval za pevné. Nicméně po prvních deseti metrech změnil názor, když nám ten kus auta prolétnul před očima. Odborný (tedy můj) překlad: na autě chyběla nějaká pitomá skoba, tak jsme lano přivázali k blatníku a prasklo to. Prostě ERROR.

Takže opět hledání, kam by se dalo přivázat lano. Snad vás ani nepřekvapí takovýto rozhovor:

Zlaťouš: „Potřebuju odmontovat ten blatník a podívat se pod něj. Podej mi moje klíče, mám na nich nůž.“

Já: „No ale my jsme zrovna dneska vzali moje klíče a tam nůž není.“

Po chvíli…

Zlaťouš: „Hele a nemám tu v rezervě nějakej šroubovák? Bejvával tam…“

Já: „Ne, ten jsme nedávno vyndali, protože tam překážel…“

Atakdále atakdále.

Už je nad slunce jasnější, že to nedáme a začínáme se skládat k dědovi do auta. Má horší polovička alias odborník na paliva, naše milované ratolesti a mezi autosedačkami sardinka ve vlastní šťávě – tedy má maličkost. Navrch kočárek, tuna krámů, všechny dárky pro babičku. I sobotní posilovnu jsem sfoukla v terénu při tlačení auta na parkoviště. Když to vezmu kolem a kolem, byl to celkem produktivní den.

Domů jsme se vrátili utahanější než po skutečném výletě. Mluvím tedy pouze o nás dospělých, neboť děti se sezením v autě neunavily ani trochu. Příště je necháme tlačit.

 

 

Facebook Comments

Autor: Eliška Kovalská

Jsem zpěvačka, kytaristka a spisovatelka. Ráda vedu lidi k tomu, aby si vytvořili a hýčkali svůj vztah k hudbě a udělali z ní svého životního parťáka. Chcete se o mně dozvědět více?

Jeden komentář u “Náš výlet na benzínku”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.