Jak zkrotit kobru jménem TRÉMA?

Jsem typ absolutního trémisty. Toho co všechno umí a zvládá perfektně až do chvíle, kdy vyleze na pódium a oslní ho světlo. V tu chvíli se změní v ratlíka stojícího v průvanu a klepe se jak rosol, dokud z toho pódia zase nesleze. Během párminutového vstupu je schopen udělat z jakékoliv skladby proslulé Čtyři a půl minuty ticha od  Johna Cagea. Nebo v lepším případě (no, lepším…) vytvořit na místě improvizaci na úplně jinou skladbu, pravděpodobně taky z období moderny. Na druhou stranu mě teď napadá ta varianta, že by posluchači pod vlivem silných emocí se soucitným pohledem přišli k pódiu a velkoryse mi hodili do futrálu pár drobných, když mám, já chudák, tu slintavku a třasavku. Ale to se mi tedy ještě nepovedlo.  Nicméně za zvážení to stojí. Jako plán B.

Tak to jsem já, když mám hrát nebo mluvit na veřejnosti. Ratlík se slintavkou.

Jeden by si myslel, že nás to na konzervatoři naučí, ale to jsem se šeredně pletla. Slýchala jsem jen: „Musíš hodně vystupovat, to se poddá.“ Jenže to se mi nedařilo splnit, tak jsem se ptala ostatních, jak se zbavují trémy. Buď se na mě nechápavě podívali a řekli jen: „Nijak!“ nebo „To bych taky rád věděl…“ nebo jsem se doslechla i o rituálech, z nichž by měl každý psychiatr radost.

A pak jednou, před čtyřmi lety, přišel ten velký den, kdy jsem měla zahrát na vernisáži. Byla jsem tehdy skálopevně přesvědčená o svých schopnostech. „Mám přece dítě, tak vo co gou?“ Něco takového jsem si říkala. A dopadlo to naprosto katastrofálně. V hrobě se obracelo několik skladatelů od baroka až po současnost a já po vystoupení hledala nouzový východ v suterénu.

Od té doby jsem se veřejnému hraní zdárně vyhýbala. Ale pár měsíců zpátky ve mně začalo sílit přesvědčení, že s tím musím něco udělat. Já přeci přijdu na způsob, jak krotitelé hadů drží kobru v koši. Zkouším to dál a jsem neúnavná! To přeci nemůže být tak těžké, no ne?

Podělím se s vámi o záznam z koncertu, kde jsem tento týden hrála. Byl to takový můj první pokus a jakkoliv jsem byla zklamaná, že to nešlo jako mávnutím kouzelného proutku samo hned, zlepšení tam vidím. Omluvte kvalitu videa, je to natočené na mobil a časem se snad dostanu i k lepší nahrávce.

P. S. Doufám, že si na mně nesmlsnete v komentářích na youtube! 😀

 

Facebook Comments

Autor: Eliška Kovalská

Jsem zpěvačka, kytaristka a spisovatelka. Ráda vedu lidi k tomu, aby si vytvořili a hýčkali svůj vztah k hudbě a udělali z ní svého životního parťáka. Chcete se o mně dozvědět více?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.