Co mi studium při dětech dalo

Minulý týden jsem ukončila jednu významnou životní éru. Byla to éra matky věčné studentky a trvala s krátkou pauzou devět let. Je to pro mě teď velmi citlivé a tak nějak nedokážu myslet na nic jiného, tak moc mi bude škola chybět. Je to k smíchu? Možná. Ale já jsem se za těch devět let toho spoustu naučila. Pokračovat ve čtení „Co mi studium při dětech dalo“

Fordem tam a s dědou zpátky

Člověk si dlouho klade otázku, v čem je fakt borec. Já nejsem žádnou výjimkou. Lámu si s tím hlavu stále a to i přesto, že jsem už mnohými (svými žáky například – pozn. red.)  považována za generaci fosílií. Ale včera mi konečně došlo, kde je můj pravý potenciál. Přišla jsem na to, že bych si normálně mohla zřídit živnost na psaní historek o tom, jak jsme někam jeli, během toho nám odešlo auto a musel nás potom odvézt děda.

Zkrátka ten oblíbený vtípek „Fordem tam a vlakem zpátky“, který tak rád používá náš mechanik, když k němu auto přivezeme, jsme dotáhli k dokonalejšímu: „Fordem tam a s dědou zpátky“. Pokračovat ve čtení „Fordem tam a s dědou zpátky“

Fusekle na koši od prádla

Po zhlédnutí vynikající divadelní hry na téma fusekle pohozené na prádelním koši a jejich souvislost s frekvencí sexu, mi konečně došlo, že tenhle problém nejen že je starý jako lidstvo nosící ponožky, ale že jde dokonce o nadčasové téma, které ještě lidstvo přežije.

Pokračovat ve čtení „Fusekle na koši od prádla“

O smrti

Téma smrti je dneska děsně populární. Zabývá se tím každý. Dobře, možná to není jen dnešní výstřelek módy. Připouštím, že se smrtí a jejím vnímáním už lidstvo nejspíš nějakou dobu zaobírá. Pár milionů let nebo tak něco. Ale dnes je ta doba, kdy je moderní všechno rozebírat. Takže se do toho také pustím. Chci říct, že pračlověk asi netrávil týdny tím, že by do skály vyrýval elaboráty na téma smrti.

Pokračovat ve čtení „O smrti“

Vánoční roztomilost napřesdržku… Nebo né???

Mám tady od Štědrého dne rozepsaný článek  s pracovním názvem „Vánoční roztomilost napřesdržku“. Jeho dosavadním obsahem byl popis našich aktuálních Vánoc v těch nejhorších realistických barvách. Eliš podle svého dobře zavedeného zákona o pravidelných nemocech lehnul se smrtelnou rýmičkou a kašlíčkem přesně 23. prosince a od té doby se tu potácíme mezi odsávačkou, kapkami do nosu, sirupem na kašel, vstáváním uprostřed noci, neustálým hašteřením o hračky a požadavky na všechny ty aktvity, které pro nemoc nemůže dělat.

Pokračovat ve čtení „Vánoční roztomilost napřesdržku… Nebo né???“