Bonzačka Hello Kitty

hello-kitty-skolacka
Školačka

Onehdá jsme tu měli na návštěvě tetu z Norska. Teta z Norska k nám jezdí jen zřídkakdy a proto je pro nás velmi vzácná. Zřejmě k tomu má dobrý důvod. Na její obhajobu musím ale konstatovat, že my jsme u ní na návštěvě ještě nebyli. Mám takové tušení, že ještě dalších zhruba sedm let bude pro naše děti návštěva Norska velmi riskantní.

Jako vždy tetě učarovalo Valinky bezprostředně aktivní vtažení do děje a žasla nad plánovací dovedností malé diktátorky. Avšak následný tvrdý a nemilosrdný výcvik bez možnosti pauzy na WC dříve jak jednou za tři hodiny už se jí tolik nelíbil. Nechápu proč.

Nad Elišovou roztomilou stydlivostí se chuděra teta neměla ani šanci rozplývat přes všechny aktivity, které pro ni byly naplánovány. Patřilo mezi ně například hraní Z pohádky do pohádky až do zblbnutí (k čemuž ostatně stačí dvě kola hry). Nenechaly na sebe čekat ani  Monopoly, pro mě známé jako „Vydělávej nebo chcípni nudou během následující hodiny“ a nakonec přišly vhod i staré dobré Dostihy a sázky. Jenže to nestačilo. Bylo třeba posunout se dál a zažít i jiná dobrodružství.

Ano, hádáte správně. Došlo i na i pexeso.  A na jaké jiné než na to s Hello Kitty?

hello-kitty-doktorka
Doktorka

Pro dospělého jedince je tahle hra utrpení. Šestatřicet koček. Každá je trochu jiná. Ale všechny jsou si k zešílení podobné. No a ono bohužel při hře moc nepomůže říkat: „Tamhle byla TA kočka.“  To je přeci jen vzhledem k počtu micek poněkud matoucí. Chce to nějak specifikovat. Proto jsme se naučili komentovat a pojmenovávat kočky jistým způsobem. Tedy jen ty kočky, které lze nějak pojmenovat. Je tam totiž i dost takových, které nejdou nikam zařadit a ani po třech letech netuším, co ta zatracená kočka má představovat nebo co dělá.

V průběhu hry se ozývá: „Hele, to je školačka! Ta už tady byla ne?“

„Podej mi tu doktorku!“

hello-kitty-mamka
Mamka

No a pak Vája otočí jednu z těch těžko pojmenovatelných obrázků a povídá: „Jé hele, to je mamka!“

Fajn. Asi nejsem zrovna vzor všech ctností pro své dítě. Ale obvykle se u té skleničky vína hroutím v teplákách s pozůstatky z večeře. Je vlastně docela hezké, že mě to dítě vidí jako nóbl mamku v lodičkách a s korálema, byť s tou sklenkou vína.

A ještě něco. Mohlo by být i hůř. Třeba kdyby vykřikla: „Mamka!“ u karty, kde se Hello Kitty už ani nedrží na nohou a nonšalantně hází očkem zpoza koktejlu.

hello-kitty-bude-hur
Mamka o rok později…
Facebook Comments