To naše batole by si vážně mělo rozšířit slovní zásobu. Všechno v tekutém skupenství nazývá čajem. Tedy s výjimkou „pova“, což zahrnuje veškeré exkluzivní pitivo od piva až po limonádu. Moře je čaj, bazén je čaj, voda je čaj, džus je čaj. Je však trochu matoucí a těžko rozeznatelné, co to vzteklé dítě chce, když vříská „čaaaaaj!“. Lidi možná přijeli do Španělska, aby mohli být u moře, my však chodíme k čaji. Víte, kolik bychom ušetřili za dovolenou, kdybychom si doma napustili bazének čaje? Tak pro příště…
U velkého slaného čaje je to ovšem docela idyla. My s Pažoutem se v klídku válíme na pláži, nebo spíš já a Pažout se vypaří hledat kameny a mušle. I tak je to pohodička, protože děti si hrabou v písku a oblázkách, Eliáš komanduje Valju, aby mu nosila v konvičkách další a další čaj. Pohoda.
Uzrálo ve mně rozhodnutí naučit se španělsky. No považte, má to logiku! Mám doma španělskou kytaru a co je víc? Umím na ní hrát? Umím! To je základ pro jazyk. Navíc v minulosti jsem se učila francouzsky, tak to bude brnkačka. Už docela válím: „Hola! Uno vino rosado, por favore.“ Jsem skoro jako rodilá Espaňola a už jsem si tu vyhlídla jeden domek na prodej. Po třech láhvích vína a pár pivech mi Pažout slíbil, že mi ho koupí.
Tři dny ve Španělsku a já ještě neměla sangrii. To je skandální!
Poznatek dne: Naše děti sice mají imrvére zaseknuté volume na maximu, ale zvládnou týdenní dovolenou bez tabletu, počítače, mobilu i televize. V čemž tady téměř vynikají, neboť všechny děti mají u stolu strčený nějaký ten zabavovač, jinak by se nenajedly.
Navíc Elík dnes nevyhodil z balkónu vůbec nic! Skoro si říkám, že je to dítě vlastně zlaté. Ta zátka od piva nestojí ani za řeč…