To, že něco nevíš, z tebe nedělá blbce

Už několik týdnů se mi honí hlavou taková myšlenka a dosud jsem ji odháněla s tím, že: Tohle si asi nikdo nemyslí. Nebo že: Tohle se neříká, na mém blogu se nehodí mluvit sprostě a tak. Ale ona se ta myšlenka stále vrací. A tak si říkám, že to asi není jen tak.

Ta myšlenka zní: To, že teď něco nevíš, neznamená, že jsi blbej.

Pokud vám to zní jako naprosto samozřejmá blbost a nechápete ani za mák, o čem to ten blázen mluví, klepete si na hlavu a myslíte si cosi o paranoidní obsesi, buďte rádi. Pravděpodobně to znamená, že máte zdravě vypěstovaný vztah k sobě, snadno se vzděláváte a vlastně i komunikujete. Nevytváříte si každou minutu každého dne mylné domněnky o své neschopnosti a máte alespoň elementární dávku sebevědomí. Gratuluju. Jste šťastný jedinec. Ale všichni takové štěstí neměli. Pokračovat ve čtení „To, že něco nevíš, z tebe nedělá blbce“

Facebook Comments

Hudba jako nástroj osobního rozvoje

Když jsem v roce 2015 viděla film The Secret, byla jsem jak v Jiříkově vidění. Tehdy jsem si definitivně uvědomila svůj exotismus, když jsem poprvé začala vnímat pojem osobní rozvoj. Proč? Protože v té době se kolem mě přehnal úplný tajfun s osobním rozvojem. Najednou tím všichni žili. Každý, kdo chtěl být in, sdílel motivační citáty, vyvěšoval si po bytě kartičky s cíli a dvacetkrát denně přeříkával mantru. Nabyla jsem nakonec dojmu, že osobní rozvoj je kouzelné slůvko, kterým každá lidská bytost od šesti měsíců věku dokonale vládne. Pokračovat ve čtení „Hudba jako nástroj osobního rozvoje“

Facebook Comments

Fordem tam a s dědou zpátky

Člověk si dlouho klade otázku, v čem je fakt borec. Já nejsem žádnou výjimkou. Lámu si s tím hlavu stále a to i přesto, že jsem už mnohými (svými žáky například – pozn. red.)  považována za generaci fosílií. Ale včera mi konečně došlo, kde je můj pravý potenciál. Přišla jsem na to, že bych si normálně mohla zřídit živnost na psaní historek o tom, jak jsme někam jeli, během toho nám odešlo auto a musel nás potom odvézt děda.

Zkrátka ten oblíbený vtípek „Fordem tam a vlakem zpátky“, který tak rád používá náš mechanik, když k němu auto přivezeme, jsme dotáhli k dokonalejšímu: „Fordem tam a s dědou zpátky“. Pokračovat ve čtení „Fordem tam a s dědou zpátky“

Facebook Comments

O rozhovoru s trémou v alternativním bio vydání

Hrála jsem tuhle na koncertě a přišla na zajímavou věc. Užuž jsem se viděla, jak píšu na blog děsně učenej článek o tom, kterak jsem se konečně naučila zvládat trému. A víte co? Já ho už i začala aktivně psát. Měl to být takový ten poučný text poukazující na to, jak já na to mám, jsem fakt dobrá a nejlepší a tak si vyskočím, poskočím atakdále. Pokračovat ve čtení „O rozhovoru s trémou v alternativním bio vydání“

Facebook Comments

Proč naše kovářova kobyla nechodí bosa a jak mě to ovlivnilo

Kovářova kobyla, to je takový ten prevít, co se v nějaké podobě objevuje v každé domácnosti. Je to fenomén. Nebo taky novodobý domácí mazlíček.

Bude tomu pomalu rok, co jsem si tak trochu zoufala, že i u nás na dvorku se tahle kobyla pase. Rozumějte, když dítě dvou muzikantů ještě v první třídě povinné školní docházky na nic nehraje, je to alarmující. Mozart už měl na kontě několik oper! A my těžce pokulháváme. Pak jsem si ale položila otázku, co mi vlastně brání situaci změnit?

Pokračovat ve čtení „Proč naše kovářova kobyla nechodí bosa a jak mě to ovlivnilo“

Facebook Comments